Špekyně
Přikládal jsem do kamen,
bych smíchal lektvar milostný,
dával ti jej po lžičkách,
a ty jsi ztloustla jen.
Nenarazím na kámen,
v bouři vln tvých výsostných,
pryč je rázem všechen strach,
každé lásky sen.
Nad ránem, již unaven,
po nářadí, po prostných,
rozplynul se hvězdný prach,
to byl kurva den !
Navěky tvá
Rozlévaná
duhově
mlží se v hlavě Rudově,
míchačce točí se zedníci,
motá se svět s rudou palicí ...
Oblétaná
velice
je jeho fatal samice,
zří rudě Ruda pod rudou kšticí,
mává jí na pozdrav zednickou lžící.
Podřezaná
nevinnost
zrůda Ruda má na sebe zlost,
strach z toho, co bude se dít,
vždyť chtěl jenom navždy s ní zdít.
Lednová pohádka
Táhne mi tu dovnitř okny,
divoce vlají tvé lokny,
nutíš mne sestoupit z pece,
zas bude večírek plodný.
Dole to na nožky zebe,
proklínám zimu i tebe,
něco se stát musí přece,
třeba se smiluje nebe ...
Maně mne napadá Eros,
" Tak toho mi tu nenos !
Ať si spí na gauči v dece !
Podej mi ten tlustý přehoz ! "
Burácí shora růžička vonná,
okvětních lístečků nestačí clona,
nevidím u ohně měsíčků plece,
aha, zas je má ona ...
První vločky
Tati ? Půjdem do školky ?
Co je to za okolky,
támhle dvéře, již jsme v nich ...
Nenene, tohleto je jiné město,
tady je ten SNÍH !!!!!
Vřelé vztahy
Tu jsem se tulil k tarantuli,
ta použila taran,
jedu svého ze dvou půlí
dala mi, jsem baran.Vysála mě docela, předpotopní mrcha,
hbitě další sítě spřádá,
myslím, že jí prospěje ledovatá sprcha,
ať si hlídá záda !
Papala papula
Jsem štěstím bezsebý,
možná, že z bůčku,
libě nelibového,
nebo jenom tak,
když se teď učíme milovat sami sebe,
předháníme kanibaly.
Lovec
Bránil se fakt dlouho,
zkamenělý z hrůzy,
šel kdysi lovit můzy,
to když jeden touží ...
Teď už jenom čúzy,
kolem něho krouží ...
Výš
Přivolej ho.
Přivolaný přistavil,
aniž by se představil,
zavřel si nás,
stoupáme ...
Několik vyhýbek,
poslední zhoupnutí,
cvak.
Na půdě je sklep.
Licho(kopy)tník (Equus asinus)
Cos to zase smlsala ?
Nabudeš na objemu,
vyslovuje domněnu,
obratem ji konejší :
To víš, že jsi pořád má,
pořád má catější ...
Záhada zamčené koupelny
Jedno bylo jasné.Pachatel už musel být v domě před uzamčením, jak jinak vysvětlit, že všechny dveře, zámky, okna, byly na svých místech a neporušené.Na místě byl i malý bílý chlupatý hlídací psík, ležel ve svém pelíšku hned za vstupními dveřmi a tvářil se nešťastně, asi i nešťastný byl, neuhlídal ...
" Když jsem přišla domů, všechno bylo v pořádku, teda než jsem vyšla do prvního patra ... "
" Co se vlastně stalo ? Proč jste nás volala ? " skočil dámě, u níž nemohlo být pochyb kdo je pánem domu, nervóznější ze dvou unifikovaných policistů.
" V prvním patře ... " zavzlykala, a schody vzala po dvou.
Oba policisté stoupali opatrně za ní.
První patro oddělovaly od schodiště dveře, které dle paní domácí zůstávaly po většinu času otevřené. Hned vpravo vedly další dveře do kuchyně, rovně byl obývák, nalevo ložnice. Kdo a proč způsobil to, na co se jim naskytl pohled, bylo nade vše pochyby příčinou povolání policie.
Červená stružka zleva, bílá stružka zprava, další barvy mezi tím, vytvořily před plánovaným odtokem z kuchyně u prahu dojímavě působící barevnou koláž. Bráno proti proudu musely cestou překonat pytlík s paprikama, pudýlko rajčat, balené sýry, tři mrkve, kadeřavý špenát, ještě blíže k otevřené lednici leželo několik prázdných kelímků od jogurtu, které spolu s rozbitou lahví mléka napájely bílý proud, zatímco gurmánský kečup a rozšlápnutá hořčice ten rudý. Vše dozdobeno popraškem kysaného zelí. Vegetariáni ! Strnulí policisté nevěřícně zírali, zatímco paní Dobroruká skrápěla kompozici slzama.
Kdo mohl ? A proč ?
Obraz zkázy pokračoval nyní neobývacím pokojem, kde pachatel, či pachatelé, důsledně přemístili volně stojící věci co nejbíže podlaze, velmi dbalí toho, aby nezůstaly celé. Gauč nyní místo přehozu kryl kužel cárů, na jehož vrcholu se skvěl, nechci, ale pro pořádek to uvést musím (jak jinak popsat podlost a zvrhlost padouší), ano, čerstvý exkrement. Celé dílo tentokrát podtrhovaly vkusně rozházené květiny původem z vázy. Vegetariáni !
Takže ložnice, s hlínou z květináčů hezky uhlazenou do téměř souvislé vrstvy na podlaze a trochu počechranýma peřinama, z toho vyšla vlastně jako vítěz.
Vítěz čeho ? Kdo mohl ? A proč ?
" S kým tady žijete ? "
" Sama, " smutně odtušila paní Dobroruká.
Byla již deset let vdovou jedině díky tomu, že její manžel stačil nenadále zemřít těsně před tím, než se stal truchlícím vdovcem on, jak měl původně dopodrobna naplánováno.
Jeho duch? Má výročí, napadlo ji... Já mu dám ducha !
" Takže takhle jste to našla, s ničím jste nehýbala ..."
" Ano, tedy ráno bylo všechno v pořádku, jeli jsme dnes s dcerou a jejím manželem na nákupy, zabralo nám to celý den, nikdo jiný klíče nemá ..."
" Celý den, " zabručel zeť, když procházel kolem.
" A jak se dostali ven ? " Zamyslel se myslící policajt.
" Okna zavřená, balkón zavřený, tajnou chodbu tu doufám nemáte ? " Pokusil se situaci zlehčit. Neúspěšně.
" Co se dělo po vašem příchodu ? "
" Vyložili jsme nákup z auta, mladí ho vzali nahoru, já,
já jsem ještě nesla do sklepa sazenice, a tam jsem slyšela ten výkřik. "
" Jaký výkřik, kdo kříčel ? "
" Martina, tedy dcera ... "
" Co bylo pak ? "
" Vyběhla jsem nahoru, tedy do vstupní chodby,
a oni to na mě jeden přes druhého chrlili,
tedy Martina, i Martínek, její manžel ... Nejdřív jsem nevěděla ... "
" Nevěděla, " neslo se za Martinem, který stále pendloval mezi dvorkem, a v ložnici štkoucí ženou.
" Sklep, že nás to hned nenapadlo ! "
V příštích minutách byl ale sklep shledán nevinným a nezajímavým.
Když vycházeli zpět, ohnul se ohebný policajt (sám sebou nyní povýšený na vyšetřovatele) k psíkovi,
v kterém lenost už dávno pradávno zapudila pud stopaře.
" A co ty, darebo, nemohl jsi to být ty? "
Šerem se zablýsklo, akční policista sáhl mimoděk
po zbrani, paní Dobroruká zaznamenala ten pohyb, a raději přestala metat blesky. Zatím.
Kdo mohl ? A proč ? Kdy, to jediné teď už víme.
Kdy víme, ložnice vyhrála. Víme kdy ložnice vyhrála !
" Ale kdepak, on nahoru nechodí, bojí se schodů ...
no i kdyby se tam dostal, jak by si otevřel dveře, do pokojů zavíráme, jak by otevřel ledničku, a jak by se dostal dolů, bojí se výšek, dolů po schodech ho nedostanu, miláčka ... "
" Miláčka, " brblal si zeť, který dorazil od auta právě na začátek posledního dějství v chodbě, opřel si nohu o druhý schod, a začal si soustředěně zpod tkaničky pravé boty vytahovat bílé chlupy.
Asi pasáček
No že mě taky trkla !
Bylo to kozou,
kozelná poezie,
kam se hrabeš s prózou !
Vzbudila zájem
starého capa,
jedna koza na dvorečku,
druhá ještě jatá.
Vypusťte tvory,
svoboda zvěře !!! Řval jsem.
Bim.
Dneska moje kůže zdobí
nevěstince dveře.
O sto let později
" Pro všechny ženské sexuální fantazie a krize identity
bylo třeba vytvořit několik nových termínů. "
Ženské jedny sexuální, kolik je několik ? Kritická fantazie identické nespokojenosti.
New, Neu, Nové !
Nebylo.
Ale úsporně osvícené 21.století se už nedivilo ničemu.
Klub vojenské historie
Franta má rád armádu.
Franta moc rád jí.
Franta když vše sní,
sní o slavných vítězstvích ...
Vidí sebe, hrdinu,
ale děj má trhlinu,
menáž čeká v týlu ...
Kruté bitvy rekonstrukce :
" Uráá, vpěrjód, urááááá,
nandáme to němcům! "
Chudák Franta padne první,
právě v pravé poledne.
" Když útok, tak beze mne ! "
Má to nejblíž k hrncům.
Vesele mrznu
Zima pod peřinou,
jakoby sněhu,
pokleslé myšlenky
derou se vzhůru.
Tápají v okolí
hledaje něhu,
zkouším jim pomoci
trojhlasem v duru ...
Bylo jich pět
Svět je špatná satira,
už od mala věděl,
Lehká děva, Reportér,
v offsidu seděl.
Vše pro firmu udělal,
pero bylo jeho kolt,
než jak už často v dějinách,
dostal ho dekolt :
A péra nad hlavou,
pod péry kloboučky,
cigáro na tyčce,
dívej se na kočky !
Dírkama v punčošce
prosvítá běloba,
sukně se natřásaj,
řve celá hospoda ...
Hele micka, mic, nejseš ze Záběhlic ?
Ránem šero opilé,
ztepilé děvy vliv,
tak co, půjdeš, koucoure ?
Že šel není div.
To se někomu poštěstí,
vést klapot střevíčků,
plnou měl Karel naštěstí,
oláček krabičku ...
A pára nad hlavou,
pod parou oba dva,
cigáro v posteli,
kočka se nevzdává.
Dírkama v záclonách
prosvítá nahota,
peřiny natřásá,
venku je fakt slota ...
Hele micka ... Nic ...
Agilita
Drrrrrrrrr
Dr. Datel drtí dům.
Drrrrr Drrr Drrrrr lítají kuličky polystyrénu.
" Ten datel je idiot ! "
" A proč tatínku je idiot ? "
" Ale není, on hledá červa, který by jinak snědl náš domeček, a nepozná, že tam žádný červ není, víš ? "
" Tak proč to dělá ? "
" On to vlastně dělá v dobré víře, vždyť říkám, idiot ! "
To jsou starosti
Beznaděj umírá poslední,
vzala si na to slušivý frak.
Nač tolik parády v tomhle dni,
kdopak ji asi
uvidí tak ?
Manželé na misi
Točili jsme mikrofilm,
nebylo to porno,
jako agent ztrojčený
vyžaduji storno !
Domáhám se skartace !
Pózovat u sila,
není zrovna legrace,
tys mě uprosila ...
Že je plné pšenice,
místo termo munice,
řekli nám až v pivovaru,
bože, ty jsi slepice !
Teď nás asi rozvaří,
jsme slad nahořklý chmelem,
jedno tělo v jedné kádi,
unikum v světě celém !
Znič ten záznam mon amour,
s'il vous plaît , s'il vous …
V " dobrém i zlém " slíbili jsme,
ale ne pivu.
Ave niger
Já jsem všech havranů velící,
hrdě jdu v čele, vzpřímený v sedle,
rovno všem po zemi chodícím,
a škoda hovna, co padne vedle ...
Já jsem všech havranů generál,
černí mí bratři, úkol je prostý:
Hrdiny pořádně zchladit,
zbabělce do jara zahnat pod mosty ...
Já jsem všech havranů manager,
mrtvoly nakládat, peníze běží,
živé, ty nakopte do hader,
co taky s nima, jsou jen přítěží ...
Volby
Co mám vařit na víkend,
nudličky, či guláš ?
Zlá to zkouška rozhodnosti,
teď se Tomo ukaž.
Půjdu na to s fištrónem:
" Radši nudle, Vašnosti ... "
Na guláš bych nemoh mít,
celý týden stížnosti.
Osudu
Žiju životem mnicha,
ač mám obydlí,
žiju životem mnicha,
nedám na motlitby,
žiju životem mnicha,
révy se mi nechytly,
a sudy vyschly, to je tristní,
navíc jsem nastydlý.
Pomni, pomni, mnichu,
na dně sudu nenalezneš nudu,
tam je všechno k smíchu,
ten svědčí dychu.
Vzpomni, vzpomni, mniše,
jak z vody víno, dělali, no ?
Odpouštíme pýše,
proudem v číše.
Žil jsem životem mnicha,
vážil si bydla,
žil jsem životem mnicha,
na co motlitba,
žil jsem životem mnicha,
dokud si mě nechytla,
sudy zavřela, z bydla cela,
a obden do mýdla.
Pomni, pomni, mnichu,na dně sudu nenalezneš .........
Příprava k letu
Honem, honem !
Rafičky na svých hodnotách, přepínače přepnuty,
páky páčí, co palivo ? OK.
Dělej !
Dráha volná, pojíždím, start !
" Zuzano, necháš kačenku !!! "
Zuzana je pes.
Tomanovo
Magnesie Litera,
konečně je moje,
vše šlo jako po drátkách,
prakticky bez boje.
Postavím ji na polici,
hnedle vedle Grammy,
polici, kde vystavuji
na obdiv své ceny.
Mám tam zlatou olympijskou,
oslintaný Stanley Cup,
cenu Academy britskou,
Žena roku (tu mám rád ).
Je tam talíř z Wimbledonu,
ze dva, ze tři Oscaři,
jenom daně z Nobelovky
platit se mi nedaří ...
Basen kryty
Suchý leden, suchý únor,
a já blbec dřu do úmor
(beztak mi praskne cévka),
jen abys byla vlhká.
Březnem mé naděje hynou,
rychle si pořídím jinou,
po krátkém brífinku v pivnici Assen,
vezmu ji rovnou na basen.
Chaofeng
Malý číňan táhne velký vozík,
jistě míří na trh.
To zboží pude na dračku !
I kdyby snad nešlo tolik,
pročpak by ho zavrh ?
Aspoň bude na draka !
Třetí bere
Takhle už to chodí,
dvě myšlenky v hlavě ženy,
nerozhodnost plodí,
výsledek je zaručený.
Nehoda
Šli jsme tuhle na lišejník,
vrátili se s lišaji,
směr Kunčice, pod Ondřejník,
pro ty, co to neznají.
Jeden lišaj svízelový,
druhý jistě smrtihlav,
až se tohle žena doví,
rozlehne se z kvéru " paf ! "
Co si lidi řeknou ?
" Asi budu těhotná, mami !
O tu radost podělím se s vámi. "
" Co proboha meleš moje dcero,
co to zas do tebe dneska vjelo ? "
" Ach dneska zase, včera večer taky ... "
" Matko Boží mě snad šálí zraky !
Říkala jsem dveře na petlici ! "
" Ale mámo, přišli koledníci ... "
" Pořád do tebe hučím: " Nepouštěj ! ". "
" Já právě pustit chtěla, jenže ouvej ...
Promiňte mámo, teď každá rada bezcená,
když televize už druhý den zkažená ... "
Podivná párty
Smrtí asi pochybí,
mám z dobrého zdroje,
a ty co tam zbyly,
vážně nechceš zažít.
Průserem to smrdí,
kde jsou asi moje,
hledej, hledej milý,
budeš se muset snažit.
Všude vládne vřava,
propukají boje,
ke smrtem mým mám míli,
snad mne budou blažit,
vleže i ve stoje, Koloseum šílí ...
Robert Albert
Predátore hlubin,
na dvě baterie,
tvůj smrtící útok,
žádná nepřežije,
málokdy tě krmí,
málo myje, zmije ...
To není košér,
smrdí grošem,
Šém ha-m'fóráš,
brblu s Mošém,
dej jí košem,
není vo šem ...
Odliv
Dolní konec do výše hrudi obvodu,
schovej radši do bezpečí pod vodu,
nabydeš takto zcela novou podobu,
potěchu ducha i radosti,
než ti moře zase vypustí.
Záležet teď bude nejvíc na hlavě,
nabarvená, načesaná je právě,
jeden švihák už sem míří váhavě,
vidí jen vrcholek ledovce,
netuší a neví co to chce.
Co čert nechtěl voda začla opadat,
ten panic panice začal propadat,
hořekoval, co že to měl za nápad,
přístavbu ducha i radosti,
zvýšenou rychlostí opustí.
1988
Vojnu nemám rád.
Tam se pořád křičí, ten křik se poslouchá, střílí se, salutuje, a běhá. Mě doběhla v Josefově, barokní pevnosti, toho času proměněné na pevnost socialismu.
Výcviková hala byla bývalá konírna. Kruhy pro uvazování koní na zdech marně vyhlížely nějakého oře, původní podlaha byla esteticky přelita betonem, poté natřena hezky po vojensku na opravdu odpornou zelenou barvu. Místo pachu koní bylo cítit olej a spálenou naftu z techniky, která se tu ležérně napájela a nechávala se hřebelcovat ...
Stěnám zbyla barva bílá, místy prýskající na žlutou, jedním "místy" v koutě konírny nejvíc.
" Oškrábat ! "
Nedůvěřivě jsem vyšplhal po kulhajícím lešení ke stropu.
Následující půlden práce mě blažil. Bílá barva jen bídně kryla tu žlutou, s úlevou opadávala sama, zatímco žlutá se dát nechtěla. Co to pod ní ...
Blankytně modrá, kousek bílé, růžovoučká, za pár hodin všechny protiletecké zbraně mířily k bílými mráčky poseté barokní obloze, a snažily se sestřelit andělíčky ...
