Cililink
Miluji zvuk zvonu,
když zamlaská u Dona Boska,
jak když bosá děva boská …
Ach ty krutý osude !
Kdyby děva, ale tramvaj,
zase moje nebude.
Vejška
Blil jsem nebi nablízku
tak hodně, že řeklo,
prý kam se na můj výkon hrabe
ugrcané peklo !
Nostalgický čundr zpěvník
Život šel dál a dál
v zelené lesy,
lemován svatbama,
pohřby a plesy.
Život šel dál a dál
má dáti dal,
život šel dál a dál
v urnový háj.
Blbka
Ještě, že jsi tu,
zalezlá v bytu,
ani nevystrkuj pazourky
zpod kůžičky jačí.
Na poli vědy totiž,
nehledej v tom potíž,
umělá inteligence
lidmi orá, vláčí.
Ještě, že jsi tu,
jediná svého druhu,
máme v tobě vzpruhu,
dokud nevymyslí tu,
umělou debilitu :-))
Má recht
Když mi piští v uchu,
to asi uniká mi duše,
chtěla by do světa,
a já přijdu k hluchu.
Tím hluchým uchem jehly
dál syčí, správně tuše,
než sedět porád doma,
je lepší být na vzduchu.
Šatinky
Lehkým kvítí závojem
zahrával si vánek,
nejeden chlap přišel
o rozum a spánek,
co si na nás nevymyslíš,
módo přeukrutná ?
I když tady už je pozdě,
ta už je těhotná.
Kanibalistická
Nechat se požít,
to bych nechtěl prožít,
zvláště ne za živa,
říká mi moje hlava všivá.
Představa klouzání do krku,
stres, co nastoupí v úleku …
On vlastní pobyt v břiše,
je už pak jen klišé.
S batohem vyrážím do potravin,
v kapse dlouhý seznam.
Je to prosté, milý Watsone,
žrát, nebo být sežrán !
Lojza
Nachcal jsem si do deštnika,
to sem ale kokot !
Ještě že byl nedovřený,
jinak jsem chcal do bot !
Na pokec
Budiž proklaty
slovní obraty,
buď ztestána myšlenko
dřív, než se vetřeš.
Věty bez obsahu
kurvami prokláty,
„ A ty tu spísóvně ?
Pádej, si vérbež ! “
José Armando Peñarreal De Velasco nesmí další pivo
„ Druhé už si nedávej,
už je správná hodina,
domů se mnou pospíchej,
Esmeralda začíná !
Hej more, more hej hola,
ti říkám, si mrtfola !
Ti říkám, ti říkám, ti říkám,
já křičím ! “
Jo kde není Juja,
pšenka nekvete pičím.
Stížnost
Když má žena ráno vstává,
kdoví, snad jí bolí hlava,
možná proto,
či v rámci puče
Za získání soucitu,
vším okolo tluče.
Všechny dveře, skříně, skříňky
bouchnou třikrát, bez vyjímky,
hrnce, příbory, sklenice
řinčí z přeplněné pivnice,
ve finále tympány s činely,
jeb dveřmi, a spánek je v čudeli.
Starosti mladých dam
Nalijou mi,
nenalijou ?
Co o mě vijou,
jaká su stará …
A aj tak vypadám mladší !
Asi si dám kofolu, radši.
Fotbalistka
Zpracovat míč prsem,
bylo jejím esem,
občas ale, k podivu,
uvízl ve výstřihu.
Hot´n´Tot
Jsa napůl svlečen,
za což jsem ti vděčen,
z neznámé příčiny
zvedám své tělo
z postele vzhůru.
Jestli mi vstane
mám pochyby, pane,
za přispění vděčí mi,
byl jsem jak dělo
a koulí měl fůru.
Si nevybereš
Pročs jí padla na víčko, lokno ?
Ještě jí tim probudíš,
mám k předvídání vlohy !
Jakou zvočím očí barvu netuším, mám vokno,
dříc fejs tú fejs moc neřeším,
jak dlouhé má nohy.
Synonymus II.
Mláďátko od vola je Vůle,
od krále mělo být Krůle,
ale potom se ten zázrak stal,
náhle je z vůle boží,
boží Vůle – král !
Písně komické
Gagarin má Lajku,
to by bylo v cajku,
Armstrongova trumpeta
budí celý Měsíc.
Velvyslaný Remek
je diplomat navenek,
má teď za to v Moskvě barák,
je však plný štěnic.
Jak zapsáno Kosmem,
byli v nebi osmém,
když na Zemi zas slyšeli hlas
arizonských pěnic.
MDŽ
Osmý březen konečně
dočkal se mé přízně.
Až dodnes jsem netušil,
že jde o den žízně !!!
Ve vesmíru je živo
Vtěsnáni do Miru
obsloužili díru
Valentiny macaté
ze zeměkoule placaté
Rozvaleni v ISS
zítra již znamená dnes
přec stěžují si ústně :
„ Máme problém, Houstone !
Nemáme tu nabíječku
k tomu Tesla vozítečku ! “
Jak za komunistů
Zabloudily asiatky k Mary,
žízeň měly piva pily džbery,
dalším hostům tyhle čínské žínky,
kupovaly drinky,
za chvíly stály fronty
na mandarínky.
Lüngvista
Dvouřádkový čaj,
ze zahrádky kořenářky,
honem mi ho daj,
a nechaj si svoje nářky,
na co tak koukaj,
a jsou celí tumpachoví ?
Dvouřádkový čaj
je přeci bi-linkový !
( Jaaaj, ty si ale dilina, správně se píše bylyna ! )
Jak usnout v hodině
Pravilo nám děcko naše,
nešťastně se tváříce,
jak se nejlíp nechat uspat,
když nezabírá lednice,
telka, ani pohádky,
půl litru slivovice,
počítání oveček, peněz
nebo slepic …
pozvi si dom učitele,
to zabírá nejvíc !
Běžná věc
Cítila se opuštěně,
záviděla každé ženě,
která aspoň chvíli může,
chovati si doma muže.
Uzoufaná neprodleně,
pořídila sobě štěně,
a hned kvetla jako růže,
sekýrovat od teď může.
Štěně, štěně, štěně, štěně,
vinno bylo neprodleně,
i když dělalo, co jen může,
bylo to zpod okapu do kaluže.
Z oka psího stéká slzička,
v pacce štětec, v druhé barvička,
zevnitř nese nápis boudička :
POZOR, ZLÁ PANIČKA !
Když vyrostlo, poníženě
u něj škemrala, zda zaslouženě,
vůdcem smečky ještě býti může,
stopy zubů nese její kůže.
Z oka psího svítí jiskřička,
on je velký, ona maličká,
a bez jediného slovíčka
plní se mu mistička.
Chování k dámě
Objev v sobě surovce,
zapomeň na lítost,
chyť ji pevně za pačesy,
když je příležitost.
Ovak
Víte, že vám vyvezeme septik ?
V šestém patře?
Zajímavé …
A pak nemám být skeptik !
Pravidla zdravé výživy
Na snídani tláčka,
k obědu pak blátotlačka
a k večeři nic,
nezbyla mi kačka.
Beznadějně
A nebe bylo bílé,
a nebe bylo tak bílé,
že dostavělo nízkou šedou budovu,
a já jsem se najednou ztratil …
Ostrovní
Jsem gentleman Mr. Hardy,
velmi často navštěvuji párty,
a co se jen whiskou trochu líznu,
bez placení po anglicku zmiznu.
Tohle je zas skot Mackenzie,
ten si trochu přilepšuje k penzi,
i v hezkém čase nosí holínky,
odlívá si do nich volné drinky.
Rodilého ira Fero Horvátha,
taky každá příležitost přiláká,
ovšem jeho snaha o bohacení,
ne a ne tu najít pochopení.
Život na rozmezí
Útočily bedrumky,
oranžové krovky,
útočily bedrumky,
byly jich snad stovky.
Pak zas začly rychle mizet
někam bez povrutky,
jen co se po nich stoly slehly,
nastoupily vudky.
Poslední zvůle
Dobrá tedy, Tatjáno,
toto budiž sepsáno :
Za to, že mi vaříš lunch,
chceš dostat jen poměranč.
PomLáska
Velikonoční zajičku
urval jsem na chviličku,
po ukojení nízkých pudů
budu zase věren,
sudu,
to vám tady slibuju,
už tak si dost koleduju.
V letadle se nepapá zadarmo
(tiskové vyjádření leteckých společností)
Zvony při letu do Říma,
nečeká příjemná novina.
Tak vy jste se , holoubci,
zdarma chtěli pást ?
Leda tak nasrat,
ne zrní sypání,
sraní nám na hlavy,
kupte si chlast.
Né, že ne
Je věcí chuti, každýho gusta,
nejen, že je celkem tlustá,
navíc tato dáma,
je dost mastná a slaná.
Kostěná
Cpal jsem papiňáku koleno,
moc se mu nechtělo, ale no !
Zlomím ho u kyčle, hotovo,
mu ukážu zač loket je toho !
Tak jak ?
Pořád ten neklid,
namísto uklidnění,
mizení v dálce,
nikoli přiblížení,
nohama vzhůru,
a dolů hlavou,
tak je mi dobře …
Ale belu starou !!!
Bůh ví
Švagra syna otce Iducha
zasáhla zlá předtucha,
jestli otec Iduch, obává se švagr,
nebude tak trošku, nakonec i bratr ?
Osm obětí
Létající rybičky
se plácaly o kachličky,
nezvedlo se přistání
jejich konzervičky.
Zlatá
Kdybys na tom stole nespala,
nemusel jsem, při pohledu zpátky,
uklízet tvé teplé zvratky,
kup si medvídka mývala.
Kdybys tak nechlastala,
nemusel jsem, po boku tvé matky
číst, co píšou o nás plátky,
už aby ses probrala.
Zas, kdybys to nedělalala,
asi musel bych svůj život krátký,
jež krok nese mírně vratký,
změnit ? Spíš ne, tralalalala.
Ráno
Opárku mlžný
nad budícím se jarem,
nad vstáváním života
zněhnem a roztajem,
hlazeni sluncem,
hlazení navzájem,
opárek mlžný,
jež nás rozněžní,
stoupá nad ovarem …
Horali
Chladnou nám kamna,
říkala Libuše
uprostřed rozkoše
lehce mne mna.
V této chvíli trpět zimou,
teď, když naše těla splynou
nejspíš každou vteřinu ?
Sice nerad, ale co už,
můžeš pod mou peřinu.
Mravouka
Ty, nemluv sprostě,
bo se eště zkazím,
buzerante zkurvený!
Jen aby nebylo pozdě,
a bylo co k kažení.
Přídavný motorek na kolo
Devadesát kubíků
a dvaapůl koňa,
s tím budu zas zbytečně,
z ryb moc brzo doma !
Rozmazaná
U staré zdi,
díry v ní a okna pryč,
a ty chceš taky,
tak po mě křič,
a ozvěnou se msti,
ozvěnou děravou,
ředící tvé lži,
co srážejí se v mlze,
a ze lží krásně mží,
tak říkám drze:
„Padej, “
tvé slze.
Pupíku mému
Dusaje chodník,
jež nese mne k práci
chléb vezdejší dobývat,
k šipce na sloupku oko se vrací,
o té vám budu povídat :
Pracovní nadšení opadá,
mysl upíná se k ženství.
Není to „ Růžová zahrada, “
jdu „ Cestou těhotenství ! “
V souladu s vyhláškou č. 50/1978 Sb. Českého úřadu
bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu o
odborné způsobilosti v elektrotechnice
Když spisoval beletricky,
používal stroj elektrický,
čiže jeho přínos
má plus, aj i mínos.
Třeba po skončení fráze,
vždy vyhodil dvě fáze,
a proudy slov o všem a o ničem,
chránil si proudovým chráničem.
Kam na dovolenou
Víš, jsou moc hezké rybičky,
ale taky je slané to moře,
je slanší než tvoje slzičky,
žaly, nářky, všechna hoře,
podle kterých ani nemám doufat,
že se v něm nebudeš koupat ?
Nehoda
Praskly mi kalhoty pod pasem,
smrdělo to trapasem,
a zavánělo zradou.
Když plyny se ven kradou …
Tolik štěstí
Kolik chcete teho píska ?
Ptá se hlava rezatá.
Ze půl tuny, praví prajzák,
bagrista mu přitaká.
Něžně cukří lžící bagru,
pak se něco pokaká,
vozík není vůbec vidět,
prajzák prvně zaplaká.
Na váze pak skoro tuna,
kdopak tohle zacvaká ?
Já jsem jí chtěl jenom půlku !
Obhajoba přijatá.
Tak zaplatil písku půlku,
spokojeně odejel,
hrdý na svou levnou fůrku,
svět snad ještě neviděl,
(když se na tom zamaká),
šťastnějšího prajzáka !
Tajná chodba
Jsa zapřená o dveře
činila se, nevěře,
že vedou k soudní síni.
Patřily totiž tchýni.
Kdyby
To je dneska krásně,
to by se to psalo,
kdyby se to umělo
a číst se to pak dalo,
a kdyby se to četlo,
kdyby to jsou chyby,
a chybovat je lidské,
není to fantastické ?
To je dneska krásně,
to by se to spalo,
to by se to válelo
a nic nedělalo,
a nedělo se v neděli
nic, co mi nechybí …
To by bylo krásné …
To by bylo krásné …
To by bylo krásné , lidi !
Do dna
Pili whisky se šodó,
zapíjali ju vodó,
voda život zakládá,
neva, že je z mikáda.
Splněno
Dneska ráno chtěla,
abych jí škramcal záda.
Kůže dnes nic nevydrží,
krev do hrnců jímám stěží
ale,
třeba je ráda …
Když se musí chtít
Stavěl jsem zídku z kamení,
a nedbaje na znamení,
přivodil jsem si zranění.
Je to normální ? No není.
Na železnici
Příští zastávka Ostrava Kunčičky,
tam jistě přistoupí šikovné kundičky.
Další stanice Ostrava Kunčice,
tu radši projedem, méně bude více.
Vašim snům nic nestojí v cestě
Tak teď už mi prý v cestě
ke snům svým nic nestojí,
ale asi ano,
vždyť oko šero krojí,
byť unaven jsem tuze,
přijmul podobojí,
svalený na levoboček
chci uspat Tomu svoji,
ale furt mě něco vytrhuje,
třeba, že mi stojí.
Ha ! Končetina plandavá,
místo, co by si šla lehnout,
klidně nade mnou postává.
Rituál
Tvoje noční košile,
přes opěradlo židle,
snídá tady se mnou,
to není neobvyklé.
Již uvykl jsem tomu,
a vím, tak zpolojista,
že já jsem její trofej,
ona fetišista.
