Ze snů (prosinec 2020)
Třeba
Zdálo se mi.
Komíhavě a nejistě,
s čerstvě nabytou závratí,
obavy. Ne jedné.
Kde se tu berou ?
Obavy z vratké nejistoty
kazí radost volnému pádu duše,
tu malou chvíli extáze před dopadem,
který rozhoupe svět.
Dlouze jsem nepsal. Neměl jsem důvod, byl jsem, a jsem
znaven, nemoci si pomoci. Nepsal jsem texty, nepsal jsem
hudbu, marnil jsem čas. Nečet jsem stařiny, neposlouchal
nikoho, ležel jsem, seděl jsem ladem, ladně, doufám.
A začalo to zase nevinně. Jaký zvuk budíku zvolit na
novém telefonu pro časná rána ?
Možností je mnoho, mi zbyla jediná.
Jedinkrát nezklamala ! Jenže pak zní v hlavě ještě při
pochodu městem, a buňky mozkové otupělé
čtyřhodinovým spánkem se jí chápou, a nehodlají ji pustit.
Každý den nová verze, zapsal jsem aspoň jednu, avšak
pro pořádek uvádím slýchaný originál.
A jdu dáti se na pochod.
Internacionála (Antonín Macek, Josef Skalák)
Již vzhůru, psanci této země,
již vzhůru, všichni, jenž hlad zhnět.
Teď právo duní v jícnu temně
a výbuch zahřmí naposled.
Od minulosti spějme zpátky,
otroci, vzhlůru k cílům svým.
Již chví se světa základ vratký,
my ničím nejsme, buďme vším!
Poslední bitva vzplála,
dejme se na pochod:
Internacionála
je zítřka lidský rod
------------------------------------------------------------------
Ani Inter, ani naci ...
Již vzhůru psanec této Země,
již vzhůru je, něco by sněd.
Však cosi duní břichem temně
a výbuch už je na dohled.
Spěj radši ku postýlce zpátky,
cítíš, jak ubývá ti sil.
Třes silný, krok zas mírně vratký,
tvůj pelech budiž tvůj cíl !
Okusil jsem život sladký,
nešetře na důchod.
Teď zkásnut je večírek krátký,
mi zle, v rozpočtu schod !
Ale chtěl ho donést
Postaven k múru,
měl noční můru,
vzdor všemu šrumu
šlo o život rumu.
To přehnala
Vyzvedla jsem jeho klady,
kolik jich tak bylo ?
Sama nevím, se vším všady,
asi zhruba kilo …
Fakt
Žrala a žrala,
pak, že prý kyne,
tak u mě lkala,
u mě lkyně.
Stream
Naše divadlo děkuje,
též se nás to dotýká,
nakonec budem vděční,
za každý upload publika.
Fakáč
Slep jsem, nevidom,
skuhrá ten můj Tom,
a taky nevidomá,
prst zdvihá moje Toma.
Ero ze
Výkřiky ticha bolí tmu.
A tma nahá ….tahá …...
cosi ….....
...mu.
Neříkám, že pracovitý
Tak pilný jsem byl,
že jsem se přiopil,
cítím to cítím,
eště včil.
Kdo by čet ?
Mhouřil oko,vraštil čelo,
snahou přečíst anonym.
Skla mu trochu pochybělo,
byl sepsán písmem brejlovým.
Neschopný čert
Sedím si v kotlíku,
všechno je v richtiku,
než rýži z pytlíku
připálí.
Špek a dvě vejce,
se špetkou soli,
snad se přebolí,
jen párek napraskl lehce …
Troška hanácké
Je to ho,
mnó ho.
Nikdy nevíš
Cosi tluče, tluče temně,
možná srdce, samozřemě,
zvuk však nevychází ze mne,
bije mě ta potvora ?
Zastavím dech na pár vteřin,
na lásku jsem neuvěřil,
je to zedník,
zezdola.
Rozjí Máni
To byl jsem jednou U Lípy.
Děly se tam věci různé,
některé fajn, jiné hrůzné,
co zkouším z hlavy vypudit.
Měl bych se už probudit,
a začít znovu,
od pípy.
20 000 ,-
Půl zubu je pryč.
Druhou půli máš,
dí jedinec pozitivní,
beru na něj tyč,
ti co berou jsou fakt divní,
ozubení nič,
zaklínadlo pro dentisty,
witch anebo bitch,
výsledkem jsi nejsem jistý,
půl žubu je plyč …
Nepříjemno
Vrátil jsem víno lednici.
Bylo to jak projít vrátnicí,
kde každý čuchá po cizím jmění.
Někdy se vrátit, to je umění.
Hájenka
Je nakáleno v áleji,
kde myslivci se válejí,
po kalbě těžce nabito,
však nezvracejí, kálí to.
Tomatovky
Tuňák v kómatu,
rakvičku má zlatú,
rajčat rudé moře,
neztiší ta hoře.
Osudová
Závrať zastihla veverku,
ve třetím patře domu.
Je celá zoufalá,
věřit už přestala,
že se kdy dostane domů.
Sepsala závěť veverka,
málem jsem nevěřil tomu.
Když dolů padala,
pusu mi poslala,
hned potom trefila Tomu.
Výroční
Již dvacet let jsem v kleci jatý,
přesto o mříž nebiji.
Tajně doufám v koutě duše,
vyhlížím amnestii.
Stěh(ž)ování
Vezla se nebesa na voze,
sahala téměř k obloze,
když dosáhla, a strhla mrak,
moh v peřinách trefit šlak.
Mě.
Nomine
Prostovlasá, prostořeká,
zdivočelá horská řeka
je tahle malá řekyně.
Kdyby Olymp stavěl tým,
řku já, i ba co dím,
bude nová bohyně.
Zjevení (Laguny)
Dlaní hladila ranní vzduch,
který ji rozpustile tahal za sukni,
cuchal jí vlasy,
ale všechno bylo olejové …
Nepohodář
Když se snáší déšť,
to nesnáším …
Stará moudra
Opakování je matka nasranosti.
Jistoty
V zahradě Na Spolku, hlavama dolů,
visí dva opilci, nevěří tomu,
že svět je zvrácený, podchody ve mně,
a nohy na Zemi, jim drží pevně.
Kam spěchat ?
Čekám, až se najím.
Spekulospeleologická
Můj stalagnit si stoup před sloup,
pak se trochu zastyděl, vida, není spasitel …
Potom se ten blbý hnát, přes pokus být stalagnát,
zhroutil zcela, je mu líp ?
Obyčejný stalaktit …
Brunetka
Utonul jsem málem, v tvé hlubině černé,
stačil jeden pohled, všechno bylo zřejmé.
Zčistajasna záblesk, osudová chvíle,
od té doby miluji ty tvý sluneční brýle.
U okna
Třináct žeber radiálních nahřívá můj pravobok,
šplouchání místo praskání krbu, ale s každou padlou
vločkou slyším :
„ Prásk ! Prásk ! “
Džointů ještě plný koš,
sněží čím dál víc …
Chvíle před poslední
Do černých smutků,
z vína červeného,
padnul jsem naznak,
dopíjeje jeho,
myslíce na jmění,
co řine se teď mnou,
jsme tančíc s měsíci,
házeli mačetou,
bylo to o půl páté …
Uhelné pravidlo
Úhel podrazu
rovná se úhlu dopadu,
ale jen přibližně.
Pradávná (asi třetihory)
Řekni mi Jani,
je k pousmání,
že se těleso věsné,
do tebe zas ve sně, zakousne ?
Ach ono ano, ty do něj už ne.
Stlavá
Měl jsem napříč peřinu,
komu dát to za vinu ?
Sobě ne, v té vteřině,
já byl jistě na víně.
Pro Dagi (na nákupech, nebo jen tak )
Teď píši a píši,
a nevím, krucinál,
zda z téhleté výši,
mám co bych ti dal,
vídávám všechno,
sny hřejivé,
teď je mi TESCNO,
ještě aby ne.
Pří šero
Přisedl jsem kablík lampě,
díky tomu vidím tam tě,
blbce mého není rovno,
tak mžourám a vidím …
Námluvy
Požádal mě o hlavu,
a když jsem mu ji dala,
shodil s ní všechny kuželky,
muselo to bolet …
Pře klepy
Jani vzpomínáš?
Tehdy a tam …
Tam zrovna ne,
to byla zas jiná Jana …
Snová
Stalo se mi,
zdálo se mi,
nelze odezdát …
Násilí
Právě bijí poledne,
chudák ono,
ve dvanáct hodin …
Zády
Nízké prosincové slunce se drze cpe do oken,
okny do pokoje, který už tak je plný gauče, nálad,
křesla a kousku mne. Dál nedohlédne.
Nesmí se moc roztahovat, stín velí, tudy ne !
Zůstaň kde jsi !
Ale další a další paprsky se hrnou dovnitř,
nedočkavostí celé žhavé.
Lechtají mi levé ucho, div mě nenutí příst.
Hřejí i krb. Ten čeká ….
Čeká a nechá se laskat tím vzácným pocitem
tepla, světla, sílíci přítomnosti …
Ta síla trhá z gauče polštáře, z polštářů prach,
který se ve spirálách snaží doručit zpět vesmíru,
zrnka jsa šťastná, třpytí se v tornádu,
tančí a tančí, než je pohltí stín.
Tak mámo, je uklizeno.
Crama Regala
Název napoví, říká se,
ono se toho namluví …
Žádná poličná cetka,nýbrž
víno barvy rudé, odrůdy
Cabernet Sauvignon údajně,
ročníku 2018, taky údajně.
Chutná spíš do rybízova,
jiskří se ve slunci víc, než
skupina nedočkavých pionýrek.
Celé to svádí k myšlence,
myšlenkám, Lenkám …
Jsa zakoupeno v bývalé Budoucnosti,
aklimatizovalo se s radiátorem v zádech skvěle.
Sbohem rodné Moldavsko, tohle
je Svět !
To není jako ten kousek země mezi
Rumunskem a Ukrajinou, kde vás ani
k tomu ušmudlanému moři nepustí,
ne ne, Svět je někde tady.
Vždyť 0,7 l za 59,10. (12/2020)
Tak v bývalé Budoucnosti vzpomínám na minulost
a moře.
Moc mě to ale nedojímá, asi by mělo …
Předmluva, ponejvíce o psech
Vlastík Krátký mi zhruba před třiceti lety
popisoval psí ideál. On nemusí být velký,
stačí malý, ale nikdy nesmí běhat.
Ti běhaví nemají sádlo …
Rok jsem s rokem sešel, a hle,
jaký obdržel jsem recept.
Asi málo naběhal …
O psech a lidech
[7. 12. 16:38] Gita: A to sadlo...to je brutalni...z ktereho
psa to mas?
[7. 12. 18:49] Gita: Ale to neni na chleba, cetl sis navod? ?
[7. 12. 18:50] Hany: Je to od veterináře, ne od řezníka, a
smažit na tom volí oko je škoda ??
[7. 12. 18:51] Gita: No kurva jakeho veterinare...boze muj
to je nechutne
[7. 12. 18:53] Hany: Právě že je chutné, donesu ... ?
Dí ler
Měl jsem/mám časy,
jsou v těchto časech dost neurčité,
kamaráda.
Rád řídil, tak osud zařídil,
že mohl zásobiti vínem
jedno okénko, v kraji jiném,
kde se což s čímsi slévalo,
Pal to čert.
Z jižního cípu Moravy, introvert.
Stačilo dát nálepku …
Viděl jsem peklo.
Uděláš mi kafe?
Samozřejmě, milunko,
velké, malé …
Do proužku.
Vnímám v běhu, jímám
pruhovaný hrníček …
Cesta k peklu není krátká,
nesmrdí tu něco ? Trouba ? Trouba …
Modrý dým houstne,
plameny, dým, zatracení,
druhý advent, druhý hořák.
Trouba.
